6. díl – Obyčejná radost

Taky si někdy říkáte, že nás snad ten koronavirus i něčemu naučí?
Už jsme tu o tom párkrát psali, občas to někde slyšíme, čteme o tom… Občas někoho slyším, jak se nyní učí radovat se z maličkostí. Že sice nemůže na návštěvu, ale může na zahradu. Sice nemůže na koncert, ale slyší zpěv ptáčků. Sice nemůže na výlet na hrad, ale svítí slunce a vidí modrou oblohu. Kolegyně mi třeba vyprávěla, jak prožili Velikonoce v úzkém kruhu rodinném, bez spěchu, v úplném klidu, který dlouho jako rodina nezažili. Díky za takový pohled na svět.
V azylovém domě se také učíme “radovat se z maličkostí”.
Velikonoční dny prožily maminky a děti s podporou pracovnice ve znamení takových “maličkostí”. Třeba, když se na Bílou sobotu podařil mazanec, nadšení zdatné mamky-pekařky rozjásalo celý dům.
I když – jak napovídá fotografie – úplně “maličké” ty radosti vždycky nebyly. 🙂

Pavla Glogarová – dnes s radostí 🙂

I v této složité době nadále poskytujeme naše služby.
Děkujeme všem, kdo dodržují hygienická opatření proti šíření koronaviru.
This is default text for notification bar