Ohlédnutí za miniseriálem

14. díl – Naši tři nejmenší – ten nejmenší

V tomto díle se s Vámi loučíme a – jak jsme slíbili – posíláme našeho nejmenšího. Jak vidíte, je bezpečně schovaný u mámy. Narodí se do světa, který ve svých dějinách již bude popisovat “dobu koronavirovou”. Bude prožívat různá dobrodružství. Kdo ví, co jej čeká v našem světě.
A tak máme na závěr přání. Pro TOTO miminko, ale také pro každé další, malé, počaté dítě. Přejeme si, aby jejich život byl bezpečný pod srdcem matky i pak, po jejich narození. A aby tu vždy byl někdo, kdo by jim jejich prostředí pomohl činit bezpečným, milým a krásným. A aby si jednou takové prostředí chtěli vytvářet i oni sami. Neboť každý z nás DNES utváří prostředí ZÍTŘKA.

Zdraví Vás a v prostoru miniseriálu se loučí
Pavla Glogarová a pracovní tým azylového domu

PS: Váš azylový dům je tu s vámi i nadále – v nouzovém stavu i bez něj – stále je komu pomáhat 🙂 Děkujeme, že “jste v tom” s námi.

13. května 2020

 

13. díl – Naši tři nejmenší – druhé mimi

Naše “druhé nejmladší” mimi už znáte. Narodil se v dubnu, již jsme o něm psali. Ačkoliv to Daneček neměl jednoduché, když prožil začátek života v nemocnici v době koronavirové, přesto se má čile k světu a k radosti všem pěkně roste. A nám – pracovnímu týmu v domě – dělá radost také jeho maminka. S něhou o něj pečuje – právě tak, jak to naši nejmenší potřebují.
No a příště se můžete těšit na našeho (zatím) nejmladšího… A pak už se na “území miniseriálu” rozloučíme a hurá do “běžného života”. 🙂

Zdraví Vás
Pavla Glogarová a pracovní tým azylového domu

11. května 2020

 

 

12. díl – Naši tři nejmenší – první mimi

Čekají nás poslední tři díly našeho miniseriálu – pak pravděpodobně skončí nouzový stav v naší zemi a tím i miniseriál. A jak se říká: nejlepší nakonec. Proto jsme se rozhodli Vás postupně (v každém dílu) “seznámit” s našimi třemi nejmenšími poklady, nejmladšími dětmi. Nejstarší z nejmladších 🙂 je Kristiánek. Jméno jako z pohádky a náš čtyřměsíční “macíček” mu dělá čest. Vesele se tváří na svět – a dnes i na vás…
Přejeme hezký den.

Zdraví Vás
Pavla Glogarová a pracovní tým azylového domu

6. května 2020

 

 

11. díl – Kdo bude i nadále hýbat světem

Mohlo by se zdát, že světem hýbe kde co (a aktuálně dost koronavirus). Ale my jsme přesvědčeni, že stále platí, že “ruka, která hýbe kolébkou, hýbe celým světem”.
V tomto dílu miniseriálu bychom chtěli poděkovat všem, kdo těmito slovy žijí a podporují nás na cestě, na které zas my chceme podporovat ty nejvýznamnější i nejbezbrannější zároveň – matky a jejich malé děti před narozením.
Právě dnes k nám má jedna taková mamka docestovat. I ona si u nás chce chystat svou kolébku. Děkujeme, že i díky vám nalézáme stále nový smysl učit mladé mámy, “jak kolébkou hýbat”, jak hýčkat své mrňousky. Děkujeme vám, že nemusí kolébat samy, když se ti nejbližší nečekaně vytratili…

Pavla Glogarová – dnes “s klientkou na cestě” 🙂

4. května 2020

 

10. díl – Veršovaný pozdrav z Hamer

Dnes bych Vás ráda “propojila” s Ženou, maminkou a babičkou – paní Liduškou – která také tvořivě pomáhá našemu azylovému domu, je naší podporovatelkou a inspirací.
Po uvolnění některých opatření byla tento týden první návštěvou našeho azylového domu, pohrála si s dětmi a získala jejich srdíčka.
Dnes nám tu (sláva!) krásně prší, takže naše malé hřiště je prázdné – viz foto 🙂 ale věřte, že s Liduškou ožilo dětskými spokojenými hlásky.

Jak jsem se nedávno dověděla, Liduška píše i básně. Jednu z nich Vám společně nabízíme pro radost do dnešního dne.

Naděje

Když tíže někdy dolehnou, do přírody běž,
nasloucháním šumu stromů svoji mysl těš.
Ať srdce se tam těší štěbetáním ptáků,
pak slunce zase vyjde ze šedivých mraků.

A v květech louky i v ranní rose,
když projdou se zas nohy bosé,
to srdce pak radostí jde výš,
a snáz nese se pak každá tíž.

Vychutnat si krásu a tiše snívat,
na vše kolem pozorně se dívat,
ta chvíle okamžiku je jen jediná,
každým ránem nový den se začíná.

 

Pavla Glogarová – dnes s inspirací od Lidušky 🙂

29. 4. 2020

 

9. díl – Malý velký poklad

Dnes Vám ukážeme náš malý velký poklad. A napíšu jen pár vět. Vše podstatné vám poví náš malý zázrak, o kterém jsme již psali, totiž náš novorozený Danielek.
Váží jen asi dvě a půl kila (ale baští pěkně!) a přesto – jak si jistě umíte představit – úspěšně ovlivňuje chod celého našeho azylového domu. Snad dnes jeho “obrázek” ovlivní pozitivně i váš den. 🙂

Pavla Glogarová – dnes bez komentáře 🙂

27. 4. 2020

 

 

8. díl – Domeček plný “pěkných ptáčků”

Jakkoliv by mohl název dnešního dílu napovídat, že mám na mysli občas “zlobivé dětičky” z našeho hamerského domu, není tomu tak. Sice i naše děti – jako každé jiné – umějí zlobit (kromě miminek máme i pár dětí “běhacích”, jak říkáme), ale řeč je zde o skutečných ptáčcích.

Díky tomu, že je náš azylový dům v přírodě či na okraji malé obce, máme zde plno krásných ptačích návštěvníků. Zpestřují tak naši zahradu a občas pohled z okna. Dělíme se s vámi, kteří třeba takový dárek nemáte, a posíláme foto jednoho z krasavců. 🙂 Kromě strakapoudů (viz foto vpředu) nás navštíví i hýl, sýkorka (viz foto vzadu), dokonce i datel a další. Nutno dodat, že u nás zdárně tloustnou i díky vzorné péči paní pěstounky, která svou péči o klučíka rozšířila i na místní ptactvo. Parádní budka jim vždy skýtala nadmíru potravy.

Začátkem jara jsme jí krmení “dravců” zarazili, protože drzost místních vycpaných vrabců už nastiňovala otázku o tom, “kdo je v domě pánem”.  Za hlasitého cvrlikání si vrabci obsadili okapy a různá jiná místa domu a myslím, že letos náš dům – v rámci svého poslání – opravdu vyvede mnoho mláďátek. 🙂

Pavla Glogarová – ptactvu fandící 🙂
PS: Za foto děkujeme místní paní pěstounce.

22. dubna 2020

Mgr. Pavla Glogarová, vedoucí domu

 

7. díl – Honzíkova cesta

Také si z dětství vybavujete tuto milou knížku od Bohumila Říhy? Já na ni skoro zapomněla, ale připomněl mi ji náš dobrovolník – pomocník Honzík. To když se vydal na cestu, aby – lidičkám z azylového domu – pomohl, když jsme potřebovali. Jednou to bylo rozbité auto, jindy bylo potřeba dovézt věci pro děti a potřetí zas… Jeho dobré skutky mě vedly k tomu, abych Vám i o něm pověděla v našem miniseriálu.

Marná sláva, jsme nyní sice hodně doma a opouštíme ho jen v nutných záležitostech – ale ty se objevují a pak je potřeba najít človíčka, který by v nich pomohl. A věřím, že všichni známe ten pocit, když se můžeme na někoho obrátit s prosbou o pomoc v naléhavosti a on nás neodmítne. Moc nám to všem přeji, a to nejen v době rouškové. (A kdo snad tu možnost nemáte, zkuste se obrátit na nás. 🙂 Neumíme všechno, ale jsme snaživí. 🙂 )

Děkujeme, Honzo, a přejeme samé šťastné cesty.

Pavla Glogarová – s pozdravem na cestu

 

6. díl – Obyčejná radost

Taky si někdy říkáte, že nás snad ten koronavirus i něčemu naučí?
Už jsme tu o tom párkrát psali, občas to někde slyšíme, čteme o tom… Občas někoho slyším, jak se nyní učí radovat se z maličkostí. Že sice nemůže na návštěvu, ale může na zahradu. Sice nemůže na koncert, ale slyší zpěv ptáčků. Sice nemůže na výlet na hrad, ale svítí slunce a vidí modrou oblohu. Kolegyně mi třeba vyprávěla, jak prožili Velikonoce v úzkém kruhu rodinném, bez spěchu, v úplném klidu, který dlouho jako rodina nezažili. Díky za takový pohled na svět.
V azylovém domě se také učíme “radovat se z maličkostí”.
Velikonoční dny prožily maminky a děti s podporou pracovnice ve znamení takových “maličkostí”. Třeba, když se na Bílou sobotu podařil mazanec, nadšení zdatné mamky-pekařky rozjásalo celý dům.
I když – jak napovídá fotografie – úplně “maličké” ty radosti vždycky nebyly. 🙂

Pavla Glogarová – dnes s radostí 🙂

 

Velikonoční přání – nový symbol lásky

Když se řekne symbol lásky… taky si představíte srdce? Takové pěkně červené, veliké srdce? Ano, je to tak a všichni asi tušíme proč.
Když jsem přemýšlela nad Velikonocemi, nad tím, co nám všem přát k jejich oslavám, vybavovala jsem si jeden po druhém symboly těchto svátků. Říká se svátky jara… kuřátka, zelená tráva, vajíčka, pěkně barvená, rašící větvičky a … a taky beránek.
Proč beránek?
Rozpomínám se… Taky jste slyšeli ten příběh? Ve vzácných prastarých knihách se píše o tom, že kdysi měl jeden muž (Bůh ví proč) natolik lidi v lásce, že mu nijak nevadilo sloužit jim až k sebezničení. Přesně – taky mu v té době říkali blázen, někteří. A když se ubíral na smrt, mnohým připomínal beránka. Beránka, který – když jde na porážku – ani nezabečí, jen je prostě smutný a má svěšenou hlavičku. A to prý se stalo o Velikonocích.
No a protože ten jeho postoj lidi tolik zaujal, začali o Velikonocích péct beránka – na jeho památku. Vystaví si ho pak na sváteční stůl, aby skrze tento symbol měli kousek dobroty tohoto “člověka – beránka” mezi sebou. A třeba ho i napodobovali v jeho dobrotě.

A tak nějak pořád úplně nevím, milí přátelé, co vám mám k Velikonocům přát… Víte co? Zkusme si každý své dobré přání vymyslet a jít za ním. Od této chvíle. S postoji milého beránka…

Pavla Glogarová – s přáním krásných Velikonoc 🙂

Velikonoce 2020

PS: Pozdravují vás maminky a děti z azylového domu. Jsou statečné v době koronavirové, občas i dopálené (jako každý), některé již opálené. 🙂 A pečou beránka. 🙂

 

5. díl – Narodil se Daneček

Tento příspěveček nebude moc dlouhý. Píšu ho sice už od včerejšího rána, kdy jsem se dověděla, že “MÁME MIMINKO NA SVĚTĚ”, ale situace se moc rychle mění a já musím utíkat, protože s novopečenou maminkou řešíme “po telefonu” kde co včetně kojení, což je moc důležitá věc, jak každý ví. (Jinak pobyt v porodnici v době koronaviru je taky tak trochu jinak “dobrodružná záležitost”. Holt je všechno tak trochu jinak.)
Proto Vám mávám, radostnou zprávu jsem zvěstovala 🙂 a už zase poběžím.

Takže shrnutí: narodil se Danielek, a to v noci na úterý. Trošku si na svět pospíšil, ale o to víc mu přejeme vše dobré a slibujeme, že ho budeme i nadále – tak jako předchozí měsíce života – chránit a podporovat.

Pavla Glogarová – tentokrát se vzkazem: Danečku, přijeď brzy, postýlku máš nachystanou. 🙂

 

 

4. díl – Sněhulák, chlapec a Sluníčko

Na okně azylového domu stál sněhulák. Vše venku napovídalo tomu, že je to letos sněhulák poslední. Pomalu se kroutil a bortil pod hřejivými paprsky sluníčka a chystal se k “odchodu”. Pozoroval ho malý chlapec.
Dospělému, který by procházel kolem, by se mohlo zdát, že jde o smutný pohled. Loučící se sněhulák, loučící se chlapec. Ale protože – jak by řekl Exupéryho Malý princ – dospělí jsou hrozně divní, skutečnost byla zcela odlišná.
Je docela možné, že se sněhulák těšil, až svou vláhou zalije probouzející se lístek trávy,  který se nesměle klubal z hlíny pod oknem. A malý chlapec? Ačkoliv by se mohlo zdát, že truchlí nad sněhulákem, nebylo tomu tak. Díval se dál. Ne jen na sněhuláka, ale i za něj, do dálky. Po chvíli otočil hlavičku a zavolal: “Švítí tam šluníčto!”
A ukázal všem své bílé zoubky v širokém úsměvu.

Přeji nám všem do tohoto týdne, abychom měli dost dětské oči, abychom viděli, viděli dál… Abychom viděli Sluníčko, i když se bude zdát, že se cosi hroutí.
Pavla Glogarová – s přáním Sluníčka

 

3. díl – Úsměvný pozdrav od kolegyně

Dnes se s Vámi v miniseriálu chceme podělit o zprávičku, která k nám doputovala od bývalé kolegyně, která je s dětmi na rodičovské. Jelikož je textík – a také foto !! – velmi povzbuzující, nabízíme pozdrav (s jejím souhlasem) i Vám. Bez dalšího komentáře. Není ho třeba. 🙂
Pavla Glogarová – s pozdravem do všech koutů

Pěkný den 🙂

moc vás všechny zdravím do azylového domu. Už delší dobu Vám chci psát… Jak se máte a jak se vám daří v této nelehké době. Dneska na mě vyskočil Váš článek z miniseriálu z AD… 🙂 Moc se mi líbil a hned mi vyskočily živé vzpomínky na vás všechny. S úsměvem a humorem jde všechno líp.  🙂

Přeju vám jen to dobré. Myslím, že to, co se teď kolem nás děje, je zkouška pro nás všechny…snad pochopíme, co je v životě nejdůležitější.

Mějte se moc hezky, M+P+V+F

PS: posílám Vám fotku našich kluků… Těm naštěstí taky úsměv nemizí 🙂

 

 

2. díl – Netradiční “katalog” modních doplňků

Jakkoliv máme poslední dva týdny všichni “tak trochu jiné starosti” a zájmy, jistě Vás, milé dámy a pánové, potěší zpráva z módního světa. Ano, určitě jste to již zaznamenali. Máme ZCELA NOVÝ módní doplněk.

A přestože jsou naše maminky v tísni, je dobrou známkou, že také ony vzaly vážně výzvu a trendy doby (jakožto i personál domu, to se ví) a módní doplňky si pořídily. A řečeno klasicky: “proti vkusu žádný dišputát”.

Jak je vidět, také módní roušky mohou být důkazem originality a půvabu.

Pavla Glogarová  – také s novým modním doplňkem 🙂

PS: Za předvedení roušek na fotografii – samozřejmě s jejich souhlasem – našim klientkám a dětem MOC DĚKUJI.

 

 

 

1. díl – Jak se pije kafe v roušce

Tahle úsměvná minutka vznikla po ranním předání informací. Usedám k počítači ve své kanceláři a z vedlejší služebny si kolegyně pro sebe mluví. Nikoliv “pod fousy”, ale “pod rouškou”. “Tak si dáme kafe. To jsem zvědavá, jak to s tímhle (myšleno s rouškou) půjde…”

Začnu se smát zajímavé ranní úvaze a neodpustím si poznámku, že pití kávy je možné v zavřené kanceláři bez přítomnosti jiných osob i BEZ roušky. Obě se zasmějeme a jdeme zas pracovat.

Víte co je fajn? Potkat se s člověkem, který má humor. Navzdory roušce.

Mimochodem, už jste to slyšeli? Prý se máme pod rouškou usmívat více, než obvykle. Změní se nám výraz kolem očí a ten, kdo s námi hovoří, pozná, že se usmíváme. Prostě úsměv s rouškou chce více energie, než bez roušky. To dá rozum. Tak do toho! 🙂

Pavla Glogarová – pro Vás dnes s úsměvem 🙂

 

 

I v této složité době nadále poskytujeme naše služby.
Děkujeme všem, kdo dodržují hygienická opatření proti šíření koronaviru.
This is default text for notification bar